Ono vyžrat KFC byl sám od sebe skvělý nápad. Já osobně KFC nikdy nenavštívila (opakuju se - dívka z venkova). Shinigami trval na Mekáči, aby mohl leštit bambus, ale kuponék na slevu v KFC, který dostal každý návštěvník Animefestu rozhodl. (Otaku jsou šetřiví a rádi žerou se slevou). A tak jsme se vydali k náměstí Svobody, kde KFC stálo. Sama akce byl dobrý nápad, musím za to pochválit organizátory. Byla to prospěšná věc. KFC si chtělo něco vydělat, asi extra tržby neměli. A orgové festu potřebovali nakrmit 1 600 hladových krků. Bohužel nikdo nepočítal s tím, že nastane chyba v Matrixu a KFC otaku doslova zruinují a vyžerou do pár hodin.
Přímo u vchodu stála jakási socha čínského vojáka, takže to byl i podnik mírně tématický. Potkali jsme tam dokonce i zbytek naší party (no jo jídlo táhne). Ale při objednávání nastala chyba, jelikož už KFC docházely jídla. Ani nevím kolik procent sleva na tom kuponu byla, ale víc jak deset to asi nebylo co? I tak musím uznat, že v KFC se dokážu najíst!! To je podstatná informace, kterou si musím uložit do paměti (V Mekáči se najíst nedovedu, tam mají pro mě k jídlu jen hranolky, zbytek těch burgrů nepapám). Po obědě Shini šel leštit čínskému vojákovi bambus (zase jsem toho vykecala co?). Dokonce myslím že existuje fotodokumentace, kdo ji má ať poskytne, já to na videu nemám.
S Asthou jsme zažily sestup do sklepení KFC, kde ležel záchod... a ypotkal moc hodnou babičku, která se zajímala z jakého sletu čarodejnic jdeme (To že AF vyšel zase na poslední zvonění a ještě po tom sletu čarodějnic koncem dubna a Majálesu, si to lidé rádi spojují).
Uraženi a napapáni jsme vyrazili směr Koishi, nakoupit ještě něco do zásoby. Ale cesta to byla více než dobrodružná. Jelikož jsme všichni věděli kde Koishi leží, jen jsme si neuvědomili, že jsme nevycházeli k němu od Bakaly, ale z jiného bodu. Někteří se spolehli na chytrou GPS, která měla záhadně se točící šipku. No prostě byla to sranda. Po čtvrt hodině jsme si uvědomili, že jdeme kamsi do *píp*. Ale do Koishi jsme naštěstí dorazili. Díky bohu paní prodavačka tam byla paní, která opravdu o sortimentu něco ví. Koupili jsme si pocky, docela mě vyděsilo, že měli i s příchutí dýně a fakt to chutnalo divně. Myslím že všichni i koupili jako test japonské pivo jménem Saporo. Nebylo tak špatné, i když nejsem zrovna pivní typ, celkem v tom horku bodlo. Pak jsme zkusili přednášku o Cenzuře v Bakale, ale věřte mi, utekla jsem asi po pěti minutách. Nedalo se tam dýchat, nic jsem neslyšela (mikrofon znovu nebyl k mání pro přednášející). Nic jsem neviděla, sedíc až v zadu... a tak jsem raději odešla.
Pak už následovala další přednáška, na které jsem chtěla být. Přednáška o tradičním Japonském oděvu Kimonech. Loni slečny přednášející měly také přednášku o módě, ale v Bakale, kde se nedalo dýchat a skoro nebyly slyšet (tradičně). Tentokrát měly svou přednášku zajištěnou lépe a v Continentalu. Musím uznat, že dívky Elien a Nienna opravdu měly téma perfektně zvládnuté a dokonce použily i dobrovolníky z řad diváků, které do kimon opravdu oblékly a demonstrovaly tak, že to vážně není legrace se do toho zašněrovat. Venku bylo na sluníčku tak 27 °C, takže v podzimním kimonu, které měla jedna z přednášejících se musela pěkně potit. Pro mě druhá přednáška, která mě opravdu nadchla a popravdě, jsem obdivovatel kimon, ale právě tehdy jsem si umínila že příští rok půjdu v cosplayi, který bude obsahovat nějaké kimono a vybrala jsem si anime Utawarumono a postavu Eruru, protože byla naprosto první, která mi vytanula v mysli.
Pak jsme program Animefestu opět opustili a vydali se objevovat krásy Brna. Někteří se snažili dostat na film Pestrobarevný, ale bylo nacpáno, takže jsme se rozhodli zajít jsi na Špilas a dělat ožralé turisty. Moc se mi ani pít nechtělo, měla jsem myšlenky trochu jinde, takže se vám všem, co mě museli snášet velmi omlouvám. Trochu jsme si nerozuměli a místo na Špilas trefili s kolegou kamsi na vyhlídku, takže to byla taky legrace. Ale nakonec jsme se našli všichni. Po chvíli oddechu jsem se vracela zpět k programu AF, protože jsem toužila vidět přednášku o Slashi, kterou měla Nagat (kterou sice neznám, ale je to známá yaoiska a vydává šíleně zábavný yaoi magazín). Ostatní buďto šli spinkat, nebo stanovali před sálem v Continentalu. Bohužel jsem seděla dost blbě. Nagat nešlo moc rozumět, neviděla jsem na promítání její přednášky a tak jsem si to přibližovala kamerou. Přednáška to byla vcelku zábavná, to asi uzná každý kdo tam byl, a že tam sakra bylo narváno a někdy publikum bouřilo smíchem či potleskem (tak to dopadá když se sejde celej sál slashařek a yaoistek). Nějak jsem se do přednášky zabrala, ona se navíc dost protáhla, takže jsem skoro zapomněla na můj odjezd. Ale nakonec jsem to přeci jen stihla.
Raní vstávání po těžké noci nebylo zrovna příjemné. Vykopat se z postele byl nadlidský výkon. Ráno jsem chtěla vidět Sepijku a Beelzebuba. Bohužel se nepoštěstilo a poprvé jsem se skamarádila místo toho s DDR, na kterém mě Dana skoro donutila skákat. Ale vážně jsem si tu podložku zamilovala už před dvěma lety. Nikdy jsem však neměla odvahu to zkusit. Takže díky za ten zážitek. Návrat do centra Brna k Animefestu byl neslavný. Všichni ještě chrápali, po proflámované noci (vrrr) nebo byli někde na programu. Ve dvanáct jsme měli všichni sraz, konaný před Scalou, abychom se stihli někde najíst a pomalu ale jistě se chystat k odjezdu. Bohužel se zase čekalo a čekalo, než se všichni slezli. Navrhla jsem totiž celé partě, že můžeme okouknout to Maid Café, kde jsem byla již v pátek. A tak se šlo... tedy jelo šalinou, což byla taky legrace. Na to, že jsem šíleně zvonila a poutala pozornost, si Brňáci nemohli nějak zvyknout a furt mi osahávali rolničky nebo na mě divně koukali, ale byla to sranda.
V Maid café nás k mému překvapení obsluhoval mladý sladký chlapec (sakra já jsi ho představila v prasácké yaoi manze. Moje yaoi buňka se totiž probudila už kolem oběda a Shinmigami ze mě začínal mít strach). A to jsem tvrdila, že sluhy nevedou, jen maidky. Jsem kecka. Dali jsme tam pití a potkali prodejce placek, kteří projevili zájem o to kdo vyhrál odvěký boj na život a na smrt o nejvíce placek. Zatím vedla Darcia a už se těšila ze svého vítězství. Ale prodejci byli na ní zlí (spíš chtěli ještě vydělat) a tak Shinigami rázem vedl po koupi a výběru placek v Maido café, což byla hodně velká legrace. Ale bohužel jsme se nemohli moc zdržet. Vlak nám jel po třetí hodině. A tak jsme všichni vyrazili zpět ke kinu Scala šalinou a vyzvedli si svá těžká zavazadla. Nevím co Darci a její společních chlastali, ale měli v zadku zase vrtulku a letěli jak kdyby jim za patama hořelo. Tak jsme je přetáhli katanama a byl klid. Těžké tašky jsme dovlekli na vlakové nádraží, pak už jen nakoupili jídlo a pití na cestu a sehnali své skupinky spolucestujících. Astha se přihnala včas a tak jsme mohli razit směr Jeseník. Se všemi jsme se rozloučili a politovali faktu, že se můžeme vidět jen jednou ročně, což je strašná škoda. Popravdě mi z toho bylo strašně smutno. Protože takovou skvělou partičku lidiček člověk vážně jen tak nepotká.
Celou cestu narvaným vlakem jsem přemýšlela kam si strčím bolavé nohy (fakt mě chytaly křeče a byla jsem nervní) a taky o tom, že by bylo fajn někdy uspořádat nějaký srazík soukromý. Protože jsme všichni tak nějak z blízkého kouta Moravy.
Cestou jsem dokonce zjistila zajímavou informaci a to že ten coplayer crossdresser na anime K-on (fakt kdo ho potkal to nemělo chybu, coplayovat holku v šatečkách s kytarou, když jste kluk) bydlí v Kobylé, nebo tam někde v těch zadních prdelích Jesenického okresu. A i když jsem tušila, že tu ještě v okrese nějaký otaku žije podle Animefest mapky, něco takového bych nečekala. Tohle stvoření způsobilo při přestupu na svůj vlak velký rozruch a lidé jsi ho z vlaku opravdu fotili. Chudák.
Domů jsem přijela děsně unavená ale s nádhernými zážitky, které se jen tak neopakují. Každý fest je pro mě naprosto jiný a i tento pro mě už 4. ročník byl opět naprosto odlišný od těch předchozích. A i když jsi říkám, že ve 24 letech už jsem na takovou srandu trochu stará, stejně mě to asi nepřestane jen tak bavit, protože tenhle festival miluju (a ráda bych sjezdila i více festů). A přísahám bůh že i na ten příští Animefest se dohrabu a snad v cosplayi. Takže si to nemůžete nechat ujít.
Tím festovní příspěvky končí. Tak snad naviděnou s vámi všemi příští rok nebo ještě lépe dřív na nějakém srazíku.
Raní vstávání po těžké noci nebylo zrovna příjemné. Vykopat se z postele byl nadlidský výkon. Ráno jsem chtěla vidět Sepijku a Beelzebuba. Bohužel se nepoštěstilo a poprvé jsem se skamarádila místo toho s DDR, na kterém mě Dana skoro donutila skákat. Ale vážně jsem si tu podložku zamilovala už před dvěma lety. Nikdy jsem však neměla odvahu to zkusit. Takže díky za ten zážitek. Návrat do centra Brna k Animefestu byl neslavný. Všichni ještě chrápali, po proflámované noci (vrrr) nebo byli někde na programu. Ve dvanáct jsme měli všichni sraz, konaný před Scalou, abychom se stihli někde najíst a pomalu ale jistě se chystat k odjezdu. Bohužel se zase čekalo a čekalo, než se všichni slezli. Navrhla jsem totiž celé partě, že můžeme okouknout to Maid Café, kde jsem byla již v pátek. A tak se šlo... tedy jelo šalinou, což byla taky legrace. Na to, že jsem šíleně zvonila a poutala pozornost, si Brňáci nemohli nějak zvyknout a furt mi osahávali rolničky nebo na mě divně koukali, ale byla to sranda.
V Maid café nás k mému překvapení obsluhoval mladý sladký chlapec (sakra já jsi ho představila v prasácké yaoi manze. Moje yaoi buňka se totiž probudila už kolem oběda a Shinmigami ze mě začínal mít strach). A to jsem tvrdila, že sluhy nevedou, jen maidky. Jsem kecka. Dali jsme tam pití a potkali prodejce placek, kteří projevili zájem o to kdo vyhrál odvěký boj na život a na smrt o nejvíce placek. Zatím vedla Darcia a už se těšila ze svého vítězství. Ale prodejci byli na ní zlí (spíš chtěli ještě vydělat) a tak Shinigami rázem vedl po koupi a výběru placek v Maido café, což byla hodně velká legrace. Ale bohužel jsme se nemohli moc zdržet. Vlak nám jel po třetí hodině. A tak jsme všichni vyrazili zpět ke kinu Scala šalinou a vyzvedli si svá těžká zavazadla. Nevím co Darci a její společních chlastali, ale měli v zadku zase vrtulku a letěli jak kdyby jim za patama hořelo. Tak jsme je přetáhli katanama a byl klid. Těžké tašky jsme dovlekli na vlakové nádraží, pak už jen nakoupili jídlo a pití na cestu a sehnali své skupinky spolucestujících. Astha se přihnala včas a tak jsme mohli razit směr Jeseník. Se všemi jsme se rozloučili a politovali faktu, že se můžeme vidět jen jednou ročně, což je strašná škoda. Popravdě mi z toho bylo strašně smutno. Protože takovou skvělou partičku lidiček člověk vážně jen tak nepotká.
Celou cestu narvaným vlakem jsem přemýšlela kam si strčím bolavé nohy (fakt mě chytaly křeče a byla jsem nervní) a taky o tom, že by bylo fajn někdy uspořádat nějaký srazík soukromý. Protože jsme všichni tak nějak z blízkého kouta Moravy.
Cestou jsem dokonce zjistila zajímavou informaci a to že ten coplayer crossdresser na anime K-on (fakt kdo ho potkal to nemělo chybu, coplayovat holku v šatečkách s kytarou, když jste kluk) bydlí v Kobylé, nebo tam někde v těch zadních prdelích Jesenického okresu. A i když jsem tušila, že tu ještě v okrese nějaký otaku žije podle Animefest mapky, něco takového bych nečekala. Tohle stvoření způsobilo při přestupu na svůj vlak velký rozruch a lidé jsi ho z vlaku opravdu fotili. Chudák.
Domů jsem přijela děsně unavená ale s nádhernými zážitky, které se jen tak neopakují. Každý fest je pro mě naprosto jiný a i tento pro mě už 4. ročník byl opět naprosto odlišný od těch předchozích. A i když jsi říkám, že ve 24 letech už jsem na takovou srandu trochu stará, stejně mě to asi nepřestane jen tak bavit, protože tenhle festival miluju (a ráda bych sjezdila i více festů). A přísahám bůh že i na ten příští Animefest se dohrabu a snad v cosplayi. Takže si to nemůžete nechat ujít.
Tím festovní příspěvky končí. Tak snad naviděnou s vámi všemi příští rok nebo ještě lépe dřív na nějakém srazíku.
Astharoshe | 27. května 2011 v 18:41 | 
jen místo klíčů do kapsy jsem dostala vizitky 
Heh. Jak jsi zmoňovala, že se ti přívěsek rozpadl... hlásím, že mě taky xD
Se Shabbym jsme náhodou nic nepili. xD Ale moc nadšení z návštěvy Maidó jsme teda nebyli, to řeknu upřímně... xD
O půlnoci jsme vyšli z ubytovny... a pěšky se šourali do Maidó za mou milou, zasádrovanou Souxie... ^^ A pak jsme zaparkovali v již dříve zmiňovaném gay baru, odkud jsme se vrátili 5 hodin ráno. xD
A fakt jsme neměli nic podezřelého na pití, pokud nepočítáš nějakou pomerančovou vodu (mám dojem, že to byla Korunní) xD
Docela mě mrzí, žes přišla o přednášku o Crossdresingu, kde jsem si stoupla i na podium. xD Ta přednáška byla hodně dobrá.
A jak píšeš o Slashi... se Shabbym jsme seděli vepředu u té kamery. =D Takže jsmě měli nádherný přehled. =D
Samozřejmě našim kritickým očím neunikl: Spongebob. xD že se i na tohle dal psát slash... to bych nikdy nevěřila. Samotnou mě napadá pairing: Spongebob a Sépiák... xD Ne, nebudu úchylná xD