Chrabří sexy samurajové a jedna slípka

8. října 2010 v 9:03 | Dahaka
Dlouhou dobu už Anime sen mlčel. Nemějte strach, blog nezemřel, ani není pozastaven. Jen jsem teď toho měla moc. Vracíme se ale zpět k původní náplni Anime snu a to jsou recenze.
Dnes vás seznámím s anime, které se do mého pořadníku dostalo hned na první místa. Předběhlo tak všechny ostatní. Protože mě velmi zaujalo a chtěla jsem vědět jaké to je.
Anime celkem nevýrazné, ale zatím nové z roku 2010, tudíž si svou fanouškovskou základnu asi ještě hledá.
Anime je to velmi zvláštní, protože mi trochu udělalo čáru přes rozpočet. Nese v sobě tolik podivných věcí a kombinací, až jsem někdy nevycházela z úžasu.
Původně se to jmenovalo Hakuouki Shinsengumi Kitan a byla to hra na PS2 zaměřená pro dívky. Vzešlo z toho však anime...jménem Hakuouki, které je opět pro dívky, ale nebála bych se říct, že i pro chlapce.


Shinsengumi
Hakuouki je netypické anime, má 12 dílů (i když už se brzy začne vysílat druhá řada). Žánrově to sice vypadá na první pohled jako Období samurajů 19 století, kdy muži ještě vlastnili čest a cesta válečníka byla to nejdůležitější.
Ale pozor, tohle anime tak jen vypadá. Ve skutečnosti je to reverse harém bez špetky něčeho výrazného. Aneb bišík, bišík, bišík, jedna trubka bez schopností, bišík, bišík. Toť vše.
Na tohle anime jsem se strašlivě těšila a nepopírám, vůbec mi mnoho bišíku nevadí, ale popravdě jsem tedy čekala mnohem víc. Tudíž ve mě po skončení zůstal divný pocit kdy jsem si jen říkala...sakra taková škoda. Tento příběh, který měl jistý velmi dobrý nápad, kalkuloval s historickými událostmi i když občas je promíchal či domyslel, sám o sobě měl být tahounem děje. Bohužel se tak nestalo. A anime začalo klesat do hlubin takových těch hratelných simulátorů rande, což ve spojení se samuraji opravdu vypadalo nehezky.
Možná jsem mírně zklamaná, očekávala jsem příběh, napětí, ale dostalo se mi jen přehlídka bišíků (a že to byly vážně sexy kousky nepopírám). Já si těchto anime, které se rády tváří jako historické vážím, protože většinou tomuto období japonské historie příliš nerozumím. Nestává se mi tedy často, že takové anime stahuju. Bohužel ve mě Hakuouki vyvolalo nepěkné pocity zmaru a zesměšnění tohoto žánru.

Hudba v anime byla velmi pěkná, OP i ED jsou moc hezké skladby, které se dají poslouchat.
Okita...je nádhernej
Jsou rytmické a obohacené tradičními nástroji. Jinak hudba je spíše nevýrazná.
To co ale anime zvládlo naprosto na jedničku a je nutné pochvaly je osazenstvo seyyu, neboli dabérů anime postav. To bylo...ach. Opravdu to bylo na poslech úžasné. Hlasy postav patří rozhodně k mým nejoblíbenějším a mé sluchovody skákaly radostí. Myslím že tak dobré obsazení jsem jakživo v žádném anime nepotkala. Pánové všechna čest.
A musím tu zmínit alespoň dva, kteří mě nejvíce zaujali. Byl to Koji Yusa (Harada = ten s kopím), kterého znám třeba z Kuroshitsuji (Lau)
Dále pak Showtaro Morikubo
(Okita, do toho jsem se platonicky zamilovala- ten s kašlíčkem) a znám tento hlas kupříkladu z 11 eyes (Takahashi) nebo namluvil i Kadaje z FF Advent Children. Já si však tenhle hlas vždy vybavím u postavu Ginjiho z Getbackers.

Animace byla opravdu na vysoké úrovni. Jak animace prostředí, která byla jako malovaná. Anime nás provádělo všemi ročními obdobími. I animace sídel Shinsengumi byla pěkná. Souboje byli sice mírně nudné, ale dalo se na to dívat.
Animace postav pak bylo něco krásného. Možná trochu až moc. Bišíci jeden jak druhý, každý musel vypadat jinak, aby se dívkám nepletli (mě se pletli stejně, hlavně jejich jména). Všichni hlavní hrdinové vypadaly dokonale, mladě, schopně, skoro nesmrtelně. Hlavní hrdina byl k uvzdychání, ale pro mě byl trochu moc chladný. Proto jsem si vybrala Okitu, takového mírně bezstarostného s nádherným úsměvem.
Proto byl takový rozkol s tím, jak vypadali ostatní samurajové, postarší páni většinou s pleškou a s tradičním drdolem. I když mi tam jeden hlavní hrdina nepasoval a to Heisuke, byl animován tedy prazvláštně a mě se moc nezalíbil.
I nepřátele byly animačně rozdílní od zbytku osazenstva, aby na sebe strhávali pozornost.
A když přišla na scénu hlavní hrdinka, která vypadala jako holka, mluvila jako holka, chovala se jako holka a všichni si z počátku mysleli, že je kluk, mi připadlo spíše směšné.
Ale i Chizuru byla animovaná pěkně.
Chizuru
Příběh byl naprosto jednoduchý a trochu mi připomínal pohádku. Mladá dívka Chizuru se vydává v rádoby chlapeckém převlečení hledat svého otce. Její otec je vážený lékař a také vědec pracující pro šogunát. Před pár měsíci však zmizel a jeho klinika lehla popelem. Ale malá Chizuru po tom co dorazí do Kjóta brzo narazí na podivné krvežíznivé bílo vlasé muže, kteří ji chtějí zabít (vypadají jako démoni). Naštěstí jsou poblíž členové Shinsengumi a pomohou ji ( Shinsengumi byly stráže, šogunátu nebo tak něco, v těchto historických věcech se neorientuji. V Edu byli vážení, nosili světle modré kabátce, to bylo jejich poznávací znamení, ale Kjóto je moc rádo nemělo). Muži z Shinsengumi ji odvlečou do centrály a když zjistí, že je to dívka (postřeh jak prase) a také že je dcerou známého doktora, rozhodnou se ji poskytnout ochranu a pomoci ji v hledání.
Její otec totiž vymyslel podivnou medicínku, která z lidí dělá děsivé krvežíznivé monstra (bylo tady dost odkazů na upíry).
Kde je otec Chizuru? Opravdu zradil šogunát? Podaří se ji ho najít?

Hijikata

Zápletka je jednoduchá...první díly vypadají nadějně, ale pak se všechno začne točit jen kolem Shinsengumi (což bylo dobře), poté o válkách mezi panstvími a armádami či klany. Tím pádem je Chizuru a hledání jejího taťky upozaděno na maximální možnou míru a ze zápletky příběhu nezbude nic. To že je Chizuru ten typ chudinky slípky, kterou v poslední chvíli vždy někdo zachrání je snad všem jasné. To že sama je trochu jiná už ale jasné není. Celých těch 12 dílů jsem čekala kdy se projeví její zvláštní schopnosti, protože anime nám jako kdyby stále předhazuje, že nějaké by mít měla, kromě rychlého léčení. Bohužel ani svůj krátký meč, který je taky čímsi zvláštní (čím nebo proč se nedozvíme) tasí jen jednou asi na dvě minuty.
Ale vlastně, ona ani žádné schopnosti mít nemusí. Stačí když má kolem sebe jednoho krásnějšího a schopnějšího samuraje za druhým. To co mě na tomto anime pobavilo byl fakt, že místo profláknuté věty "ochráníme tě", to pánové brali jinak. Stylem "zabijeme tě když nám budeš zavazet". Je to milé, ale originální asi jen těch prvních pár dílů. Pak to říkají jen proto, aby se neřeklo že jsou nějací měkký a aby to nevypadalo, že jim na Chizuru záleží.
To že od začátku tohoto hledání svého otce uběhnou dva roky je poměrně divné. Chizuru se zrovna nepředře v hledání taťky, raději zůstává s členy Shinsengumi a dělá jim hospodyňku a maskota.
Tudíž na nás anime vybalilo vedlejší zápletku, která se rázem stala tou hlavní...právě o medicíně, která lidi dělá silnějšími a zranění se jim hojí rychleji. Ale nevýhodou je že po požití lidé zešílí a stanou se krvežíznivými monstry. Medicínu se Shinsengumi, kteří sloužili jako testovací králíci povede dokončit a tak mnoho z nich místo smrti z utržených zranění ve válce, volí raději přeměnu. Požití medicíny. A tak se pomalu z členů Shinsengumi stávají rasetsu (něco jako upíři, kteří vyvádí jakmile se dotknou krve, nebo je krev poblíž). I můj milovaný Okita, aby unikl své nemoci medicínku vypije...ale nejspíš mu to moc nepomůže.
Okita
Konec nám bohužel nic neřekne, protože na konci to vypadá jako by na obrazovce svítila cedule
"Pokračování příště".
Ani tak silní samurajové se nemohli poprat s obrovskou přesilou palných zbraní a rozhodli se stáhnout za svým panovníkem do Eda. Ale co je čeká tam? Kdo ví.
Konec byl tedy naprosto neuzavřený, vlastně to ani konec příběhu nebyl. Druhá řada Hakuouki začala teprve vycházet, takže se uvidí.

Popravdě ze začátku jsem myslela, že by tohle anime mohlo být i pro chlapce a pro milovníky Meiji ery. Shinsengumi, bušido, souboje, katany, mocenské boje a intriky. Vše znělo lákavě. Ale jakmile anime začalo do tohoto historického námětu tahat fantasy prvek medicíny a upíry, šlo to vše pracně vystavěné k čertu. Kdyby se anime aspoň netvářilo jako profláknutá harémovka, ještě by to šlo zachránit. Kdyby anime nemělo naprosto blbou hlavní hrdinku, která je tam jen do počtu, mohlo by to být hezké anime. Kdyby ze všech hlavních hrdinů neudělali dokonalé neporazitelní bišíky, rozhodně by to vypadalo reálněji. Je tu příliš kdyby na jedno anime.
Já musím uznat, že mě zápletka nefascinovala, ani mě nebavila. Historickému období nerozumím a nejsem její příznivkyní. Tudíž jsem se na to dívala převážně kvůli hezkým bišíkům a specificky kvůli Okitovi.
Za sebe mohu jen říct, že mě mrzí takovéto plýtvání vcelku zajímavým příběhem. Ale nelituju dívání se na toto anime a rozhodně se podívám i na druhou řadu.
Pokud dámy chtějí vidět opravdu nádherné bišíky ohánějící se svou ctí a katanou, s nádherným dabingem, který lahodí každému ženskému uchu, s krásnou animací a klidně oželí i zadupaný příběh, zápletku na dvě věci, tak může zkusit Hakuouki. I když se to tváří jako náročné historické anime, bohužel se to tentokrát příliš nepovedlo.

PS: Teď zrovna v pořadníku mám další anime z tohoto období Meiji tak to budu moci porovnat.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Garnet Silevinac Garnet Silevinac | E-mail | Web | 12. října 2010 v 9:19 | Reagovat

Tak tenhle kvíz nemá chybu http://bit.ly/natalie_kviz

2 Sally Sally | Web | 14. října 2010 v 20:50 | Reagovat

xD koukám že taky nemáš ráda Chizuru xD jinak pěkný blog :)

3 Kilari-san Kilari-san | 30. června 2013 v 23:03 | Reagovat

Kdo by ji měl rád??Všichni kvůli ní chcípli :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama