Starý otaku ještě žije

20. února 2017 v 11:53 | Dahaka
Tak a opět se vracím k blogařem a anime. Posledního cca půl roku bylo pro mě hodně náročných. Stěhování do velkoměsta Brna, ráje otaku. Opravdu jich je tu hodně.
Nová práce a zařizování domácnosti. A tak jsem ani anime moc nedala. Nějak…jsem nemohla najít nic, co bych si chtěla pustit, byť mám anime plán narvaný k prasknutí.
Prý jsem moc vybíravá. Pravda, po deseti letech už mi nestačí kdeco a potřebuju z anime nějaký zážitek. Prostě aby mi něco dalo. Jinak mě nebaví.
A takových anime se v poslední době moc neobjevovalo, což je škoda.
Za ten půl rok jsem toho viděla opravdu minimálně. Trochu jsem se soustředila na yaoi, ale hlavně jsem se dost zažrala do PC her a hraných seriálů. Ale doufám, že se mi povede zase k anime vrátit.
Přeci jen nás čeká Animefest 2017 v květnu zde v Brně.
A mě čeká i FUJ (yaoi fest) festival v březnu v Počátcích, kde budu vystupovat jako přednášející.

Nejsem člověk, co zrovna podléhá nějakým moderním anime, které jsou právě populární. Za ten půl rok jsem ale udělala jedinou výjimku a to u anime Yuri on Ice, které jsem strašně chtěla vidět, kvůli krasobruslení. A brzy vám na něj přinesu recenzi, která překvapivě nebude tak plná superlativů, jak jste asi u všech jiných recenzí na toto dílko zvyklý.


Také jsem shlédla šílené anime jménem Keijoo!! Což bylo…to nejdivnější a nejoriginálnější ecchi za poslední roky. Koho mohl napadnout vodní sport podobný sumo, jen s použitím zadku a prsou? Velká zábava. Podívaná, u které jsem nemusela přemýšlet a jen se smála těm názvům útoků. "Turbo zadek!" O tomhle asi recenzi psát ani nebudu, ale uvidíme.
Také další šílené ecchi s hodně yuri prvky a to Valkyrie Drive: Mermaid. Na to bych i rec enzi napsala, ale byla by extrémě sarkastická a nejspíš i ošklivě vtipná. Takže se taky uvidí.

Viděla jsem i Kuroshitsuji: Book of Circus, o kterém asi recenze taky nebude. S celým Kuroshitsuji mám totiž závažný problém zhnusení nad hrdiny, takže jsem fandila tentokrát cirkusákům a málem je obrečela.

Dvakrát jsem zkoušela první sérii anime Garo, ale vraždila mě animace tak moc, že jsem nebyla schopná dokoukat víc jak tři díly. A to ten námět je opravdu zajímavý. Strašně mě to štvalo.
Zahodila jsem i anime Hyakka Ryouran: Samurai Girls, které mi přišlo strašně hloupé, a hlavně hrdinky… nemám zrovna ráda harémy a tenhle mi opravdu nesednul.
A taky jsem zkoušela Kekkai Sensen, jelikož mám ráda lidi se schopnostma. Ale i zde kombinace animace a strašně zmateného děje a divně chovajících se postav mě přesvědčila dál nekoukat.

Takže vidíte, že jsem dávala přednost spíše velmi lehkých věcem, protože jsem spíš potřebovala nějaké anime na relax.
Uvidíme, co ještě stihnu do AFka nakoukat. Nic z novějších sezón to asi ale nebude, protože mě tam nic moc nezaujalo.

Dále vás na blogu čeká ještě pár posledních recenzí na OST, na zpěváky, skupiny, seiyuu a japonské maličkosti. Mangy či hrané filmy zatím žádné nechystám. Tak uvidíme.
Samozřejmě se tu objeví i reportáže z festivalů a podobné blbinky.
Ta doufám, že se vše dobře podaří a blog bude zase aktivnější a já také.
 

Zankyou no Terror

19. září 2016 v 17:39 | Dahaka
Je to trend. Dělat stále stejná anime, jako přes kopírák. A popravdě, posledních pár letech je recyklace námětů a příběhů dost patrně viditelná. Proto příliš nerada koukám na vycházející anime, protože mě z každé sezóny zaujmou nanejvýš dva, tři kousky. A to je obrovská škoda. Ecchi komediálních harémovek plných sci-fi, fantasy, nebo různých idol projektů je tolik, že starý otaku, jako já, hledá jen opravdu těžko námět, který ještě neviděl, a který by vypadal zajímavě.
Tohle anime mě ve své sezóně zrovna nezaujalo. Mohl snad za to ne zrovna dobrý popis děje a obrázek? Kdo ví. Přesto jsem na anime znovu narazila nedávno a díky hodnocení jsem si řekla, že bych mohla pár dílů zkusit. Nic jsem od něj neočekávala, byť spadalo trochu do námětů, které nevidíme třikrát za jednu sezónu. Zankyou no Terror bylo totiž dost nevýrazné, nikde se o něm moc nemluvilo, málokdo ho viděl, ale přesto jeho nápad a myšlenka byly dost originální a dobře zpracované. A tomu už se říká malý zázrak.
Nemůžu tvrdit, že mi vše v anime zrovna sedlo. Při posledním dění ve světě není zrovna opěvování terorismu to pravé ořechové, avšak…myslím, že ta základní myšlenka a opravdu silný konec tomuto anime dodaly něco mnohem víc.

angela

28. července 2016 v 19:52 | Dahaka
Potkala jsem je poprvé už v roce 2010, u anime Asura Cryin'. Tehdy jsem ještě netušila, že mě budou provázet mým nejoblíbenějším mecha žánrem, do kterého jsou často obsazováni jako tvůrci opening písní či endingů. Tehdy, před šesti lety, jsem věřila, že angela je název zpěvačky, ale znalejší anime hudby mě upozornili na mou chybu, a tak jsem si o tomto zjevení zjistila trochu víc, protože jsem tuto kapelu potkávala stále více a více. Postupně jsem si jejich tvorbu velmi oblíbila a mám k jejich písním často silný vztah. Jejich tvorba je hodně charakteristická a troufám si tvrdit, že hlas vokalistky prostě poznáte vždy, je nezaměnitelný, řezavý, mečivý. A tak jsem se už dlouho odhodlávala napsat něco o tomto hudebním uskupení, ale vždy jsem tento článek odložila na jindy.
Myslím, že mě ke konečnému sepsání donutilo až nedávné shlédnutí druhé řady Fafneru a také anime Coppelion. A tak si o tomto hudebním uskupení řekneme trochu více.
 


Ao Haru Ride

24. července 2016 v 17:31 | Dahaka
Nikdy jsem příliš nebyla na školní romance a podobné žánry v anime. Jsem spíše na akční, sci-fi nebo mecha věci….ale to už tu bylo. Přesně podobný úvod jsem psala v půli letošního března u recenze na anime Ookami Shoujo to Kuro Ouji. A právě tohle anime mě navnadilo, zkusit, zda bylo samo tak výjimečné, že mi sedlo nebo jsem se jako divák začala i já vyvíjet po těch devíti letech u anime.
A tak se mi povedlo vzpomenout na jedno anime, které mi kdysi doporučoval kamarád. Jakmile jsem viděla žánrové zaměření, školní romantická komedie, ušklíbla jsem se, hodila anime sarkasticky do Animeplánu s tím že možná jednou (tak za deset let) a dál mě nezajímalo.
Nedávno jsem však natrefila na jedno AMV a musím uznat, že mě na něm cosi uchvátilo a já nedokázala říct, co to vlastně je. A tak jsem se rozhodla Ao Haru Ride nakonec stáhnout. A musím uznat, že jsem nesmírně ráda, že jsem tentokrát nedala na předsudky. Protože Ao Haru je v mnohém podobné právě Ookami Shoujo, ale v mnohých věcech ho převyšuje.

Bikini Warriors

24. července 2016 v 15:53 | Dahaka
Tenhle lehký a krátký počin mě upoutal už v době, kdy začal vycházet. Na první pohled mi to trochu připomínalo moje oblíbené ecchi anime Quen's Blade. Opět bojovnice, ve velmi úsporných zbrojích, tentokrát rovnou v bikinách. Ne, nežertuju. Kolem a kolem to budilo dojem jen fanservisové třešničky určené výhradně pro pány. Popis tomu odpovídal, hodnocení také. Ale popravdě mi to bylo jedno. Tu osudnou noc jsem jen chtěla vidět houpající se poprsí a to mi ke štěstí stačilo. Jaké bylo mé překvapení, když se z tohohle kraťasu vyvinula náramná zábava a velmi trefná parodie, která si nebrala servítky. Bohužel tohle anime opravdu není pro všechny. Základní "koukavý" bikini formát potěší především kluky, ale pokud jste jako já hráčem různých RPG a MMORPG her, dá vám to mnohem více. Pro ostatní to ale je spíše odpad. Ano, dnes si dáme malou recenzičku na anime Bikini Wariors.

Gokukoku no Brynhildr

2. července 2016 v 18:56 | Dahaka
Anime jsem potkala už asi před rokem, kdy jsem si ho hodila do anime plánu, bez většího zájmu. Líbila se mi hlavní hrdinka a její uniforma a video ukázka vypadala velmi dobře. Já ráda různé schopnosti. Postupně jsem ale na anime zapomněla a nedávno ho objevila znovu u Hanabi překladatelského týmu. Pozor ale, nenechte se poplést popisem, který ne tak úplně odpovídá. S čarováním či čarodějnicemi to nemá vůbec nic společného. Žádné mahou shoujo nečekejte. Holky jsou spíše geneticky vylepšení….zombíci? Teď jsem vás asi navnadila. Tohle anime se totiž tváří dost různorodě, chvíli si hraje na právoplatný ecchi harém, jindy zase tlačí na pilu v té rororové a násilné části. Dost divné spojení? Ano. A viděli jste tak profláknuté Elfen Lied? Co mají obě anime společného? Gokukoku no Brynhildr je totiž z pera stejného mangaky jménem Okamoto Rin, jako Elfí píseň.
A to bylo nejspíš to první, co mě donutilo se na anime skutečně podívat. A byť jsem si to z pár důvodů úplně neužila, nelituju.

Coppelion

16. června 2016 v 18:30 | Dahaka
Není to špatné anime, tedy…není rozhodně to nejhorší, co jsem viděla. Jen mnoho věcí tak nějak spolu nekomunikuje a nefunguje, což je docela škoda. Možná jsem přeci jen čekala trochu víc, ale tenhle kousek mi toho moc nedal. Původně mě zaujal obrázek a trochu i popis. Vypadalo to docela zajímavě. Mám ráda náměty s upravenými lidmi, či nějakými super schopnostmi. Hodnocení sice mělo tohle anime dost ošemetné a právě to mě na něm dost odrazovalo, pak jsem si ale pustila ukázku a zase to bylo padesát na padesát. Tak nějak jsem neměla tušení, co od anime očekávat, ale jelikož bylo v tu dobu jediné, co mě zaujalo, pustila jsem se do něj. Coppelion je podivně uplácaný příběh, který často nedává moc smyslu, který se snaží o nějaké emoce či drama. Anime, kde vedlejší postavy byly mnohem lepší než tři hlavní hrdinky… Anime Coppelion se totiž může tvářit všelijak zajímavě, má pár zajímavých detailů a zvratů, ale celkově je jako prázdná sklenice. Hezký obal, ale uvnitř nic.

Další články