FUJ neděle

28. března 2017 v 21:05 | Dahaka
V neděli jsem také vstávala brzy ráno. I tentokrát nás čekala snídaně, loučení s některými odjíždějícími a další body programu. Všichni už byli trochu unavení, ale stále dobře naladění. Trochu jsem pomáhala organizátorkám s úklidem, protože mě první přednáška na nedělním programu nezaujala? Ne, to není správné slovo, já jí nechtěla vidět, protože anime Shinsekai Yoiri miluju a proto…. jsem si raději řekla, že to oželím, abych neskřípala zuby.
Ale na přednášku Darci o Fujoshi v anime jsem nemohla chybět. Věděla jsem, že si Darci vzala téma, které neměla jak přímo podložit, ale přesto se toho zhostila opravdu se ctí a bylo to zábavné. Osvěžila mi paměť s Owari no Seraph a Barakomonem, protože na tamější fujoshi jsem úplně zapomněla.
I publiku se přednáška zdá se líbila a ocenili jí velkým potleskem.

Pak už nás v poledne čekalo jen zakončení festivalu a rozloučení. Organizátorky vyhlásily nejlepší přednášejícího, což jsem byla překvapivě já? Ehm…dobře (ne fakt nepřekvapivě, jsem narcis).
Nejlepší čtení…ne že by mě výhra Darci netěšila, to rozhodně ano, ale za mě to prostě vyhrála Guiditta, protože mě její přednes rozsekal na kousíčky.
A nejlepší workshop vyhrála Amatér, což bylo také očekávané. Všichni jsme byli oceněni a pak už zbývalo jen doufat, že chytíme vlak a cesta domů bude příjemná.
Mě se díky Tamias povedlo dostat na vlakové nádraží a odtud už přímo do Brna. Tímto bych tedy Tamias a její mamince chtěla moc poděkovat za záchranu a odvoz.

Moje obrovské díky mají i organizátorky celého FUJ festu už jen za tu svou trpělivost a tvrdé nervy za celý ten rok při chystání festivalu, i za jejich skvělé nápady do budoucna. To, jak celý festival zvládly, i přes své omezené možnosti, je neuvěřitelné. A musím uznat, že to byl asi nejlepší festival, co jsem zažila, ne kvůli programu, ale spíše oné přátelské a atmosféře, kterou se doufám povede udržet i dál.
Já sama už mám zase miliardu nápadů do příštího roku, se kterými mě Blue Kitty pošle určitě do zadku nějakého ukeho. Ale prostě…tomuhle festivalu věřím a chci, aby se každý rok posouval a vylepšoval. Proto ho budu podporovat i příští rok, jak propagací, tak i svou účastí v programu. Protože to je asi tak jediné, co pro fest můžu udělat. Pokud to bude ale možné, ráda přispěju i finančně, protože je to jediný festival pro nás, pro zvrhlé fujoshi. Jediné místo a čas, kde se nemusíme přetvařovat a schovávat se za otoaku. Jediná chvíle, kdy můžeme být v komunitě dalších dvaceti stejně jeblých ženských, se kterými máme tuhle společnou vášeň a někdy není ani třeba slov, abychom věděly, na co myslíme, byť se vidíme poprvé v životě. To je báječná věc, která si zaslouží podporu.
Nesmírně se tedy těším na příští ročník, snad bude ještě lepší, než ten letošní.

Takže doufám, že do příštího roku zvážíte i vy návštěvu Počátků u Pelhřimova, byť je to prdel světa, na tohle se vyplatí přijet, věřte mi. Doufám, že potkám další velké osobnosti a budu mít možnost zase někoho stalkovat. Protože pro mě ta možnost potkat Amatér a Guidittu a poznat je je opravdu neocenitelná.
Doufámm že právě FUJ fest by nejen mohl spojit trochu komunitu yaoistek a přivést do těch Počátků i další zajímavé osoby, ale také je to možnost pro mladé fujoshi zkusit si přednášku, ukázat co ve vás je, protože někteří mají opravdu zajímavé vědomosti z této kultury a učíme se od sebe navzájem.
Doufám, že fest pokročí příští rok k větší návštěvnosti a silnějšímu zážitku. A také…někde hluboko v srdci doufám, že se z tohoto mini-festivalu stane stálice v kalendáři akcí každoročně a stvoří se tím tak tradice.

Takže příští rok…v Počátcích. Nenechte si to ujít, tady se píše yaoi historie.
 

FUJ sobota

28. března 2017 v 20:53 | Dahaka
Druhý den festivalu jsem vstávala už v sedm hodin, abych se zase zkulturnila. Navíc mě zajímal to slibované ranní překvapení pro návštěvníky festivalu, na které prý organizátorky přivedla právě Darci. Tušila jsem, co to bude, ale čekala jsem to horší. Pobavila jsem se nad hekacím yaoi překvapením, které bylo opravdu originální. A pak jsem se pustila do učení své první přednášky, než jsme se všichni sešli u opravdu bohatého švédského stolu se snídaní a dali si pořádně do bříšek.

 


FUJ pátek

28. března 2017 v 20:32 | Dahaka
A po roce tu byly zase Vánoce….aneb po nultém ročníku loni, který byl spíše zkušební se jediný Fujoshi/Fudanshi festival konal letos znovu a přinesl opět skvělou atmosféru, perfektní lidičky, skvělý program a spoustu dalšího. Ale asi bych měla začít můj report o tomto jediném, malinkatém yaoi conu u nás od (P)očátku.
http://fujoshi.wz.cz


Už loni jsem tuhle akci dost sledovala a velmi podporovala. A strašně jsem si jí užila s dalšími stejně úchylnými yaoistkami. Hned po skončení nultého ročníku jsem tak přislíbila svou účast i na dalším ročníku, byť jsme ještě netušili, zda vůbec další ročník bude. Tolik mě ta akce nadchla (a že mě po těch letech nadchne málo co, jsem hrozný zlý, sarkastický kritik). Ale letošní první ročník jsem podporovala už od samého začátku.

24-26. března bylo datum, které jsem si zaškrtávala v kalendáři a těšila se na cestu do města Počátků u Pelhřimova.

Na letošní ročník jsem přislíbila původně jednu přednášku a autorské čtení, ale nějak mi zbylo spoustu materiálu, které se mi do tématu přednášky moc nehodily a tak z toho vzešla přednáška druhá. Ale tentokrát jsem přípravu opravdu hodně zanedbávala. Přišly velké životní změny, stěhování do Brna, nová práce a celkově jsem propadla PC hrám. Celkově se mě držela prokrastinace snad do ledna, a tak jsem něco pořádného začala dělat až dva měsíce před festivalem. A to se mi opravdu nepodobá. Narazila jsem ale na zásadní problém. Osm měsíců jsem nesáhla na psaní a múza mě opustila, a tak autorské čtení bylo v ohrožení. Ale nakonec se mi z toho povedlo vybruslit se ctí a přepsat jednu starou povídku do nového kabátu. Takže to nakonec dopadlo dobře. I tak jsem si stále připadala nepřipravená. Podklady jsem si tiskla až dva dny před odjezdem.
Naštěstí mě letos nečekala cesta až z dalekého Jeseníku, ale jen z Brna, takže se mi cesta zkrátila o 4 hodiny.
Už jsem zvažovala opět žlutý autobus, tentokrát cestovat sama, ale naštěstí se našla jiná alternativa v podobě mé dlouholeté známé a čtenářky Tamias, která se chystala na FUJ fest také a autem. Nabídla mi tedy odvoz a já s radosti přijala.
Cesta se tak ještě zkrátila a opravdu mi to tak na Vysočinu připadalo jako kousek. Všude příroda a rybníky, opravdu krásný kraj.

Na místo určení jsme dorazily po třetí hodině, já ochlupacena a pomuchlaná od fenky Odry, co cestovala vzadu se mnou. Hned u vchodu jsme potkaly hlavní organizátorku Rumi, která nás vpustila do kulturního domu města Počátky. A tady jsme se setkaly s dalšími fujoshi, které přijely takto brzo. Mezi nimi i Darci, která si vezla zadničku z Prahy s druhou organizátorkou Blue -Kitty.
Potkali jsme tu i úžasnou umělkyni a kreslířku Lucáka, to je tedy zajímavá slečna. A také Xantilu, kterou jsem moc neznala, ale nějaké ponětí o její práci na Armigerském časopisu jsem měla.
Pak už jsme se jen potulovali po galerii a obdivovali yaoi knihovničku, která se rozrostla o překlad fanfikce TAMING RIKI, kterou miluju. To že bude na festu přítomna i sama překladatelka GIUDITTA BERING byl pro mě obrovský radostný šok, už když jsem to zjistila. Strašně jsem jí toužila poznat, tak jako jsem loni stalkovala Amater, i chudáka Giudittu čekal, sice až v sobotu, stejný osud.
Já sama také přispěla a dovezla jsem Armigerský sborník a časopisy, které jsem nechala volně k nahlédnutí.

Pátek podvečer, jen jsme si tak seděli a kecali, osahávali Xantilu (nikdy nesedejte Dahace na klín, je to životu nebezpečné, zvlášť když jste mladá hezká slečna). Poté jsme zamířili na technickou zkoušku přednášky a zjistili….že jsem debil!
Ono to asi není pro mnohé překvapení, ale že jsem takový debil, že jsem si na fleshku místo přednášky přetáhla jen jejího zástupce….errrr.
Naštěstí jsem zvyklá vše zálohovat i na mobil, takže jsme moje obě přednášky zachránili právě díky mobilu. Videa k přednáškám jsme museli ale znovu dohledávat. Moc se proto omlouvám Garfeve, která ze mě asi musela mít psotník. Ale vše jsme zachránili a to bylo podstatné. Ukázalo se, že neumím používat prezentér, ale to už byl detail. Pokusím se do příštího ročníku nebýt takový blb, slibuju.

Postupně jsme probraly spoustu témat a vítaly ostatní přijíždějící. A když nás už bylo docela dost, rozhodli jsme se, že půjdeme na večeři a pivko do blízké Pizzerie, kde umí pěstovat nejen Pizzu, ale i César salát a kde pěstují i dost protivného vrchního.
I tady jsme se dobře zakecaly. Všechny tři slečny organizátorky obdivuju, jsou to úžasné ženské a opravdu jsme si letos hodně sedly.
Když jsme měly bříška plné dobré pizzy a pivka, odvalily jsme se zpět do kulturáku.
Překvapivě jsem byla ale v pátek šíleně unavená, byť jsem si už ve čtvrtek brala půl dne volna. Jakmile mi přestala moje zelená paruka drtit hlavu, zamířila jsem překvapivě brzo spát. Chtěla jsem vstávat brzy.


Starý otaku ještě žije

20. února 2017 v 11:53 | Dahaka
Tak a opět se vracím k blogařem a anime. Posledního cca půl roku bylo pro mě hodně náročných. Stěhování do velkoměsta Brna, ráje otaku. Opravdu jich je tu hodně.
Nová práce a zařizování domácnosti. A tak jsem ani anime moc nedala. Nějak…jsem nemohla najít nic, co bych si chtěla pustit, byť mám anime plán narvaný k prasknutí.
Prý jsem moc vybíravá. Pravda, po deseti letech už mi nestačí kdeco a potřebuju z anime nějaký zážitek. Prostě aby mi něco dalo. Jinak mě nebaví.
A takových anime se v poslední době moc neobjevovalo, což je škoda.
Za ten půl rok jsem toho viděla opravdu minimálně. Trochu jsem se soustředila na yaoi, ale hlavně jsem se dost zažrala do PC her a hraných seriálů. Ale doufám, že se mi povede zase k anime vrátit.
Přeci jen nás čeká Animefest 2017 v květnu zde v Brně.
A mě čeká i FUJ (yaoi fest) festival v březnu v Počátcích, kde budu vystupovat jako přednášející.

Nejsem člověk, co zrovna podléhá nějakým moderním anime, které jsou právě populární. Za ten půl rok jsem ale udělala jedinou výjimku a to u anime Yuri on Ice, které jsem strašně chtěla vidět, kvůli krasobruslení. A brzy vám na něj přinesu recenzi, která překvapivě nebude tak plná superlativů, jak jste asi u všech jiných recenzí na toto dílko zvyklý.


Také jsem shlédla šílené anime jménem Keijoo!! Což bylo…to nejdivnější a nejoriginálnější ecchi za poslední roky. Koho mohl napadnout vodní sport podobný sumo, jen s použitím zadku a prsou? Velká zábava. Podívaná, u které jsem nemusela přemýšlet a jen se smála těm názvům útoků. "Turbo zadek!" O tomhle asi recenzi psát ani nebudu, ale uvidíme.
Také další šílené ecchi s hodně yuri prvky a to Valkyrie Drive: Mermaid. Na to bych i rec enzi napsala, ale byla by extrémě sarkastická a nejspíš i ošklivě vtipná. Takže se taky uvidí.

Viděla jsem i Kuroshitsuji: Book of Circus, o kterém asi recenze taky nebude. S celým Kuroshitsuji mám totiž závažný problém zhnusení nad hrdiny, takže jsem fandila tentokrát cirkusákům a málem je obrečela.

Dvakrát jsem zkoušela první sérii anime Garo, ale vraždila mě animace tak moc, že jsem nebyla schopná dokoukat víc jak tři díly. A to ten námět je opravdu zajímavý. Strašně mě to štvalo.
Zahodila jsem i anime Hyakka Ryouran: Samurai Girls, které mi přišlo strašně hloupé, a hlavně hrdinky… nemám zrovna ráda harémy a tenhle mi opravdu nesednul.
A taky jsem zkoušela Kekkai Sensen, jelikož mám ráda lidi se schopnostma. Ale i zde kombinace animace a strašně zmateného děje a divně chovajících se postav mě přesvědčila dál nekoukat.

Takže vidíte, že jsem dávala přednost spíše velmi lehkých věcem, protože jsem spíš potřebovala nějaké anime na relax.
Uvidíme, co ještě stihnu do AFka nakoukat. Nic z novějších sezón to asi ale nebude, protože mě tam nic moc nezaujalo.

Dále vás na blogu čeká ještě pár posledních recenzí na OST, na zpěváky, skupiny, seiyuu a japonské maličkosti. Mangy či hrané filmy zatím žádné nechystám. Tak uvidíme.
Samozřejmě se tu objeví i reportáže z festivalů a podobné blbinky.
Ta doufám, že se vše dobře podaří a blog bude zase aktivnější a já také.

Zankyou no Terror

19. září 2016 v 17:39 | Dahaka
Je to trend. Dělat stále stejná anime, jako přes kopírák. A popravdě, posledních pár letech je recyklace námětů a příběhů dost patrně viditelná. Proto příliš nerada koukám na vycházející anime, protože mě z každé sezóny zaujmou nanejvýš dva, tři kousky. A to je obrovská škoda. Ecchi komediálních harémovek plných sci-fi, fantasy, nebo různých idol projektů je tolik, že starý otaku, jako já, hledá jen opravdu těžko námět, který ještě neviděl, a který by vypadal zajímavě.
Tohle anime mě ve své sezóně zrovna nezaujalo. Mohl snad za to ne zrovna dobrý popis děje a obrázek? Kdo ví. Přesto jsem na anime znovu narazila nedávno a díky hodnocení jsem si řekla, že bych mohla pár dílů zkusit. Nic jsem od něj neočekávala, byť spadalo trochu do námětů, které nevidíme třikrát za jednu sezónu. Zankyou no Terror bylo totiž dost nevýrazné, nikde se o něm moc nemluvilo, málokdo ho viděl, ale přesto jeho nápad a myšlenka byly dost originální a dobře zpracované. A tomu už se říká malý zázrak.
Nemůžu tvrdit, že mi vše v anime zrovna sedlo. Při posledním dění ve světě není zrovna opěvování terorismu to pravé ořechové, avšak…myslím, že ta základní myšlenka a opravdu silný konec tomuto anime dodaly něco mnohem víc.

angela

28. července 2016 v 19:52 | Dahaka
Potkala jsem je poprvé už v roce 2010, u anime Asura Cryin'. Tehdy jsem ještě netušila, že mě budou provázet mým nejoblíbenějším mecha žánrem, do kterého jsou často obsazováni jako tvůrci opening písní či endingů. Tehdy, před šesti lety, jsem věřila, že angela je název zpěvačky, ale znalejší anime hudby mě upozornili na mou chybu, a tak jsem si o tomto zjevení zjistila trochu víc, protože jsem tuto kapelu potkávala stále více a více. Postupně jsem si jejich tvorbu velmi oblíbila a mám k jejich písním často silný vztah. Jejich tvorba je hodně charakteristická a troufám si tvrdit, že hlas vokalistky prostě poznáte vždy, je nezaměnitelný, řezavý, mečivý. A tak jsem se už dlouho odhodlávala napsat něco o tomto hudebním uskupení, ale vždy jsem tento článek odložila na jindy.
Myslím, že mě ke konečnému sepsání donutilo až nedávné shlédnutí druhé řady Fafneru a také anime Coppelion. A tak si o tomto hudebním uskupení řekneme trochu více.

Další články