Eruru a jídlo

Pátek v 16:10 | Dahaka
Měli jsme asi necelou hodinku na oběd a tak jsme vyhledali tu nejbližší restauraci u výstaviště, která byla opravdu jen pár metrů přes cestu a koleje šaliny. Využili jsme doprovodu Asthy-san a Honzy, kteří nás tam zavedli. Umístění restaurace byla velká výhoda. Tak jsme si říkali nadlábnem se a budem hned zpátky. Dědovi shinigamimu a mě šlo hlavně o stihnutí další přednášky a to o Národnostních archetypů v anime, kterou měl přednášet Grek a to už je opravdu také známka velmi povedené a kvalitní přednášky. I kdyby mě šalina přejela, tak bych se na tuhle přednášku doplazila jako duch.
Restaurace Železná růže vypadala opravdu zajímavě. Vcházelo se tam jak do nějakého sklepa a celé prostředí ležící opravdu ve sklepení se mi líbilo. Obsluhující byl docela vtipný a tak jsme si objednali něco k jídlu. To jsme ještě netušili co nás čeká. Věřím že děda Shinigami by o tomto kulinářském zážitku napsal obsáhlý článek, já to shrnu.
 


Eruru a noční procházka

Středa v 15:31 | Dahaka
Náš program tedy v pátek začínal až v osm hodin. Předem chci podotknout, že z programu jsem letos viděla asi takové velké prd jako loni a pokud pojedu i příští rok, hodlám vidět opravdu snad všechno. Občas to byla naše vina, pozdním příchodem, čekáním na ostatní, přesuny na jídlo, ale převážně to byla vina největší chyby AF!!!
Extrémně malé sály. A když myslím malé, tak myslím (pár sprostých slov) vážně malé. Když už jste se do nějakého natlačili na poslední chvíli, vyhodili vás, protože se v sálech nemohlo stát ani u zdi. Na to že člověk za víkendový program zaplatil tolik peněz mě to opravdu hodně naštvalo a zkazilo mi to převážnou část zážitku z AF. Problém byl i ten, když jste se nenacpali do sálu A, který byl největší, do sálu B a C jste už neměli nejmenší šanci. Rotunda to trochu zachraňovala, ale přechod trval pár minut a nebylo jisté že si sednete. I v ní ale nahoře byl bufet, takže přeci jen malý palec nahoru.

Eruru a začátek AF

14. května 2012 v 17:05 | Dahaka
Cestu na výstaviště už jsme měli tak nějak projetou, z minulé zimy, kdy jsme v Brně byli na vánočních trzích. Tenkrát jsme obhlédli i brněnské výstaviště, abychom poznali, s jakou mega akcí budeme mít za pár měsíců tu čest.
Zakoupili jsme celodenní jízdenku na tu pojízdnou věc jménem šalina, jelikož jsme měli v úmyslu se dost přesouvat a zdálo se nám to výhodnější. Jak jsem později pochopila vážně se vyplatila. Cesta na výstaviště byla celkem legrační. V šalině jsme už zahlédli pár jiných cosplayerů takže jsme si konečně připadali jako na Animefestu. (Příště prosím netahat mě za ocásek). Sice myslím že ta krásná slečna v růžovém byla z Hetalie, ale já ji překřtila na Illyu z Fate/stay night. Jediná tato skupinka v šalině poznala můj kostým a znali mé jméno.
I když se šalinami byl v kostýmu, který byl dole nezvykle úzký docela problém. Věřte že se mi nastupovalo mizerně a vypadalo to vždy velmi neesteticky.

2012 Animefest - Eruru jede, Eruru bydlí

13. května 2012 v 9:18 | Dahaka
Jak jsem tak nahlížela na ostatní blogy mých přátel, všichni už mají o Animefestu 2012 aspoň něco málo napsané, jen "zuřivá reportérka Dahaka" otálí. Ale tak je to teprve týden, muselo se mi to v hlavičce pěkně uležet. Je na čase začít tedy se svými reportážemi.
Co o AF 2012 říct tak nějak na úvod? Mega akce, která tento ročník pro otaku přinesla mnoho nového. Mnoho nepoznaného, zábavného, zajímavého. AF mělo klady tam, kde by je člověk až tak nečekal a kde byly velmi příjemné. Ovšem jako každá akce měl AF a vše kolem něj i své zápory, které byly tam kde je žádný otaku nechtěl. Kolem a kolem musím uznat, že z letošního ročníku nejsem tak nadšená jako z loňských a mé dojmy jsou i trochu negativní.
Možná už jsem na takové akce ve 25 letech stará, možná už si to pořádně neumím užít, to být otaku. Kdo ví kde je zakopán pes. I tak se ročník 2012 zapíše nesmazatelně do paměti nás všech.

Bakuman aneb jak se tvoří manga

29. dubna 2012 v 19:33 | Dahaka
Na dlouhou dobu se blog Anime snu odmlčel. Ne že by nebylo o čem psát, nápadů bylo hodně. Ale času a chuti už méně. Navíc se nám již blíží Animefest 2012, takže článků v květnu určitě bude mnoho ohledně festivalu. Ale na anime jsem nezanevřela. Vlastně jsem si stáhla kousek, o kterém se svého času dost mluvilo a já byla zvědavá čím je to tak jiné a zajímavé. A i když jsem čekala hodně věcí, něco takového jemného, poklidného a odpočinkového a přitom naučného tedy ne. Anime Bakuman mě hodně překvapilo svým pomalu jdoucím dějem, proto mi i trvalo dlouho ho dokoukat. Ono to není nijak akční, či napínavé (tedy trochu na konci) ani zábavné pokud mohu říci. Tak proč na to vůbec koukat? Já osobně mám ráda anime, ve kterých se řeší otaku komunita a vše s ní spojené seriózně. Genshiken to bral s jistou dávkou humoru a bylo to příjemné. Ostatní tituly mě nijak nezaujaly. Bakuman je především o píli a snu. O tvoření mangy, která pro nás otaku zůstává stále tak nějak zahalena rouškou neviditelna a tajemství.
Bakuman nám poodhalil mnoho ze zákulisí výroby mangy, v jejím vydávání a také nám poodhalil práci editorů i různých mangaků a proto je to vážně cenné dílo.

Anime resty

23. dubna 2012 v 20:05 | Dahaka
Za celých těch skoro šest let, co se anime věnuju nastaly však chvíle, kdy jsem proklínala tvůrce, či přímo překladatele anime. Znáte to, narazíte na skvělé anime, které vás zaujme a najednou zjistíte že jeho pokračování, nebo druhá řada není buďto vydána či stvořena a vy tak nevíte jak to tedy dopadne dál, nebo pokračování existuje, ale k vaší smůle neumíte anglicky a pokračování není přeloženo? Myslím že s tím už se setkalo mnoho otaku. Ano, to občas naštve, ale jdete dál, na pokračování postupně zapomenete a necháte se zlákat jinými anime.
Je mnoho anime, u kterých mám červený puntík a stále čekám, zda se ten překlad někdy dokončí, či se objeví další řada. Většinou je to však čekání marné.
O několika takových anime vám dnes napíšu.

Velké změny AF

20. dubna 2012 v 20:19 | Dahaka
Letos to bude pro mě již pátý ročník brněnského Animefestu, kterého se zúčastním. Je to až neskutečné. Když jsem s anime začínala, ani ve snu by mě tohle nenapadlo, že mi ta láska vydrží tak dlouho. Ono už to bude v červnu šest let, co je ze mě otaku každou buňkou v těle. Možná jsem na to už trochu stará. Říkala jsem to loni, říkám to i letos a možná to samé napíšu na tenhle blog i příští květen, kdo ví. Ale zpět k tomu obrovskému svátku všech otaku - ANIMEFESTU.
V rubrice si můžete přečíst historicky starší mé účasti, co jsem tam všechno prožila a viděla, poznala. I AF s rokem 2012 se tu také objeví a reportáže z něj vám přinesu moc ráda.
Letošní ročník ovšem bude hodně famózní, protože nás čeká mnoho velkých změn.

Další články